Doporučené au pair: Angie z Kolumbie

Ach, ten rok 2020! Pro mnoho rodin znamenal tento rok nepředstavitelnou výzvu. Náš příběh je tak podobný mnoha jiným, ale pro nás je samozřejmě velmi osobní. Po několika měsících pandemie, kdy jsme se snažili skloubit práci maminky i tatínka převážně z domova s péčí o naši čtyřletou dceru Kennedy a dvouletého syna Kendricka bez možnosti využití služeb péče o děti, jsme s radostí přivítali v našem domě naši první au pair, Angie.

Angie na nás udělala dojem hned od začátku.

Naše rodina se nejen obohatila o člověka z jiné kultury, ale ona nám dala ještě mnohem víc. Je k dětem tak milá a trpělivá, má skvělý přístup k práci, je velmi cílevědomá a neuvěřitelně kreativní a šikovná, takže pro děti má vždy připravenou nějakou novou zábavu. Nebyla jsem si jistá, jakou míru samostatnosti mohu od au pair očekávat, pokud jde o věci jako rozvrh našich dětí, přípravu jídel a učení; byla jsem však příjemně překvapená, jak moc se Angie ujala vedení.

Když poprvé přijela, probrali jsme tyto věci a od té chvíle se Angie pustila do práce. Velmi jsem ocenila, že dětem vrátila pravidelný režim, místo toho, aby jim jen řekla: „Tady máte iPad, zatímco jsou máma s tátou na schůzkách.“ Viděla jsem u dětí velkou změnu, když pravidelně chodily ven, objevovaly přírodu a věděly, co je každý den čeká. Vědomí, že Angie se o děti den za dnem postará, mi obrovsky ulevilo a úleva byla téměř okamžitá.

Když byla mé tchýni, naší milované „Noně“, krátce po Angiině příchodu diagnostikována rakovina, stáli jsme před novou výzvou. Ačkoli „Nona“ u nás nebydlela, pravidelně jsme se navštěvovali a nyní nás čekal šestiměsíční léčebný plán pro Nonu, jejíž imunitní systém byl v době pandemie oslabený. To způsobilo, že se naše rodina ještě více izolovala, a Angie si nikdy nestěžovala, ale prostě dělala to, co naše rodina potřebovala.

Zatímco jsem se snažila přijít na to, jak pro svou dceru zorganizovat domácí předškolní výuku, zároveň jsem se plně ponořila do hledání různých možností léčby rakoviny. Angie viděla, co se děje, a okamžitě zařadila do rozvrhu naší dcery Kennedy více formální „výuky“ a času na učení. Přišla s celou řadou nápadů, které našla při svém vlastním pátrání, a podělila se o ně se mnou, takže jsem nemusela nic měnit. Jsem jí za tuto pomoc navždy vděčná, protože jsem se obávala, že by mohlo utrpět vzdělávání mé dcery, a trápila mě duševní úzkost a starost o zdraví ostatních členů naší rodiny.

Angie je ta nejlepší au pair. Objevila se v našich životech ve správný čas a byla přesně tím, co jsme potřebovali, a dokonce víc, než jsem si dokázala představit. Hodně jsme se od ní naučili a jsme opravdu rozmazlení, že máme au pair jako je Angie.

‍

‍

Angie je tak kreativní a vymýšlí pro nás všechny různé příležitosti k učení! Můj suterén je plný výtvarných prací, na kterých jsou vyobrazena různá zvířata spolu s jejich názvy v angličtině a španělštině (což pomáhá učit se i dospělým!). Každý obrázek je vytvořen z různých materiálů (např. barvy, třpytky, vatové kuličky atd.), což děti baví a motivuje k učení. S mojí dcerou také hraje hru na schovávanou, při které schovává po pokoji obrázky se španělskými slovy, aby je dcera našla! Nikdy nezapomenu na své překvapení, když můj dvouletý syn z ničeho nic začal obcházet celý svůj obličej a pojmenovávat oči, nos, ústa atd., ale ve španělštině! Byla jsem ohromena, jak rychle se naučil s tak skvělou učitelkou (a stejně tak i jeho pediatr). Kéž bych mohla sdílet ještě mnohem více způsobů, jakými nás Angie seznámila s kolumbijskou kulturou. Jídla, která nám představila a která moje děti milují (rýže a banány), a také videohovory s její rodinou, při kterých můžeme komunikovat v angličtině i španělštině!

Když k nám Angie poprvé přišla, byli jsme právě na samém začátku pandemie. Moje čtyřletá dcera se stále velmi těžko vyrovnávala s tím, jak se všechno změnilo, a chybělo jí chození do školy a setkávání se s učitelkou a kamarády. Měla sklon se velmi rozčilovat kvůli maličkostem (a to je jí teprve 4 roky). Jednoho dne Angie četla Kennedy její oblíbenou knížku a kvůli svému přízvuku vyslovovala jméno postavy v knížce jinak, což u Kennedy vyvolalo záchvat vzteku. Tuto situaci jsme však dokázali využít jako úžasnou vzdělávací zkušenost pro Kennedy. Dokázali jsme ji naučit, že lidé mohou mluvit, vypadat nebo myslet jinak než my, ale že to je vlastně velmi dobrá věc a že se od těch, kteří jsou odlišní, můžeme hodně naučit. Věřím, že moje malá čtyřletá holčička tomu opravdu porozuměla a vzala si to k srdci, a dodnes mluví o tom, jak je „odlišnost krásná“.

Jsem ohromen, jak moc tato zkušenost u našich dětí posílila toleranci a schopnost přijímat odlišné kultury, protože je velmi důležité se to naučit už v raném věku.

Jelikož byla Angie naší první au pair, nebyla jsem si jistá, jak na ni moje děti zareagují (k tomu se přidával smutek z odloučení a ztráty předchozí chůvy, se kterou strávily celý svůj život). Ale už po pár dnech začala moje dcera kreslit obrázky Angie s naší rodinou a v tu chvíli jsem věděla, že všechno dobře dopadne. Když měla tchyně mého manžela podstoupit operaci rakoviny, sestavovala jsem videa s vzkazy lásky a povzbuzení od jejích blízkých přátel a rodiny. Zeptala jsem se Angie, jestli má nějaký vzkaz, který by chtěla sdílet, a ona okamžitě začala psát, co chce říct. Když jsem natočila její video, měla pro mou tchyni tak silný a povzbuzující vzkaz, že mi po tváři začaly stékat slzy.

Je přesně tím, co naše rodina potřebovala.  

Rodina Morrisových, Haymarket, Virginie

‍